Máša je člen naší rodiny.
Před 5ti lety jsme s našima holkama
loudili na manželovi pejska, ale ten byl neústupný a nechtěl nám ho povolit. Se
slovy :
,,Holky moje zlatý, vždyť jsme pořád někde v trapu,
doma se scházíme večer, ten pes tu bude chudák, neblbněte. ,,
… ale my se nedali,… fotky Westíka jsme mu
vylepili všude, do mobilu, na tapetu v jeho počítači a …
Jednoho krásného říjnového dne nás taťka nechal sbalit
kufr na dva dny a vzal nás na výlet do Humpolce. Vůbec jsme netušili co tam
budeme dělat. Když jsme přijeli na místo, vystoupili jsme z auta a šli
jsme k úplně neznámým lidem na návštěvu, tak mi svitlo, když jsem viděla
na brance cedulku TADY HLÍDÁM JÁ s fotkou Westíka.
Někdy v létě jsem se koukala na chovnou
stanici Havlův Kopec, ale fakt by mě nenapadlo, že si odtud někdy povezu pejska
k nám domů.
Mášenku jsme už měli vybranou předem. O to
se také postaral náš taťka. Psí miminko jsme si naložili do auta a ujížděli
jsme zpátky k domovu. Že jsme si museli sbalit kufr na dva dny, jsme mu
samozřejmě s radostí odpustili a do dnes na to s úsměvem vzpomínáme.
… aktuálně
Máša na mě čeká až půjdu na kutě.
Přejeme vám krásné sny
M+M
