Jsou situace a chvíle v životě na které nikdy nezapomeneme a jednu takovou naše rodina prožívá. Když mě 1.srpna moje 17ti letá Áďa naposledy obejmula na letišti a zmizela za skleněnou stěnou terminálu, myslela jsem, že mi pukne srdce a že se zblázním steskem. Myslela jsem si, že to nezvládnu jí téměř rok neobejmout, nemít jí večer v posteli ...
a už se to blíží k cíli. Byl to rok plný různých pocitů a emocí. Za měsíc touto dobou bude sedět v letadle z Kalifornie a bude mít určitě smíšené pocity, že opouští rodinu se kterou se báječně sžila, kamarády z High School a plavání, americké návyky, zkrátka, že opouští svůj splněný sen an exchange studenta. Z druhé strany se určitě neskonale těší na svůj domov ve kterém na ní čekáme.
Vrátí se nám 18ti letá, zkušená, plná dojmů.
Těšíme se na tebe zlato!!!
6.6.
Kája vyrobila odškrtávací kalendář
Celý rok psala blog, možná ho spousta z vás zná a navštěvuje.
Pokud né, mrkněte zde třeba máte doma také ratolest, kterou by jste chtěli poslat do světa.
Mějte krásné dny Marcela
Já se na vás taky moc těším :)
OdpovědětVymazatMarcel, pamatuji si, když jste psala příspěvek, že dcera odlétá na rok do zahraničí. Přijde mi to jako nedávno, ale pro vás to musí být neskutečně dlouhé období. Přeji vám, ať zbývající dny utečou jako voda a máte dospělou dceru doma.
OdpovědětVymazatKrásný květen.
Moc ji obdivuju a přeju jí,aby toho procestovala co nejvíce.pa
OdpovědětVymazatJá mám v cizině maminku už 4 roky, je to občas náročné, ale splnila si sen o putování po Jižní Americe, tak jí to přeju. Bohužel jsem její dobrodružnou povahu nezdědila, tak putuju aspoň po naší české kotlině. U nás je taky krásně :)
OdpovědětVymazat