Naše chlupatá láska

Máša je člen naší rodiny.

Před 5ti lety jsme s našima holkama loudili na manželovi pejska, ale ten byl neústupný a nechtěl nám ho povolit. Se slovy :

,,Holky moje zlatý, vždyť jsme pořád někde v trapu, doma se scházíme večer, ten pes tu bude chudák, neblbněte. ,,

… ale my se nedali,… fotky Westíka jsme mu vylepili všude, do mobilu, na tapetu v jeho počítači a …

Jednoho  krásného říjnového dne nás taťka nechal sbalit kufr na dva dny a vzal nás na výlet do Humpolce. Vůbec jsme netušili co tam budeme dělat. Když jsme přijeli na místo, vystoupili jsme z auta a šli jsme k úplně neznámým lidem na návštěvu, tak mi svitlo, když jsem viděla na brance cedulku TADY HLÍDÁM JÁ s fotkou Westíka.

Někdy v létě jsem se koukala na chovnou stanici Havlův Kopec, ale fakt by mě nenapadlo, že si odtud někdy povezu pejska k nám domů.

Mášenku jsme už měli vybranou předem. O to se také postaral náš taťka. Psí miminko jsme si naložili do auta a ujížděli jsme zpátky k domovu. Že jsme si museli sbalit kufr na dva dny, jsme mu samozřejmě s radostí odpustili a do dnes na to s úsměvem vzpomínáme.

… aktuálně

Máša na mě čeká až půjdu na kutě.

Přejeme vám krásné sny

M+M